Letní houslové kurzy Václava Hudečka jsou otevřeny pro mimořádně nadané mladé houslisty, studenty konzervatoří, vysokých hudebních škol, ale i základních uměleckých škol. Kurzů se mohou zúčastnit i ti, kteří již mají studium za sebou. Kritériem pro přijetí není věk účastníků, ale jejich schopnost nastudovat a veřejně provést na pódiu před obecenstvem skladbu světového koncertního repertoáru. Proto se každým rokem na této akci vedle sebe objevují dvanáctiletí virtuózové vedle studentů, kterým již bylo i více jak 25 let.

V Luhačovicích si mají možnost talentovaní hudebníci zdokonalovat jak houslovou techniku, tak především výrazovou stránku studovaných skladeb. Je to jedinečná příležitost setkat se pracovně s vynikajícím českým houslovým virtuózem, zahrát si na závěrečných koncertech v Lázeňském divadle a dalších prostorách luhačovických lázní. Nejlepšímu účastníkovi kurzů bude navíc umožněno společné vystoupení na některém z koncertů Václava Hudečka nejen v Praze, ale i na jiných místech republiky.

Kurzy pořádá:	Sdružení Václava Hudečka pro pořádání houslových kurzů
	Kvítková 4703
	760 03 Zlín
	IČO: 266 33 2211
	http://www.akademievhudecka.cz/
Ředitelka sdružení:	Miroslava Krumpolcová
Tel/Fax:	577 217 587
mobil:	602 824 587
E-mail:	presszlin@volny.cz

Proč dělám houslové kurzy?

Na tuto činnost se názory různí. Někteří je bezmezně obhajují, jiní nemilosrdně odsuzují. Jedni mají pocit, že se mladý umělec musí vzdělávat i o prázdninách pod vedením nejlépe svého učitele, druzí se domnívají, že za dva týdny je stejně nikdo nic nenaučí. Můj názor je někde uprostřed. Sám jsem měl to obrovské štěstí, že jsem byl po celý studentský život vychováván těmi nejlepšími houslovými pedagogy své doby. V dětských letech profesorem Kotmelem, později na konzervatoři Dr. Mickou, na AMU profesorem Snítilem a zároveň jsem v té době "dolétal" do Moskvy k Davidu Oistrachovi. Navíc jsem pětkrát využil možnosti, díky vzácnému švýcarskému mecenáši Dr. Gerberovi a zúčastnil se coby student AMU mistrovských kurzů Nathana Milsteina v Zürichu. Bylo to nezapomenutelné setkání s velikým a opravdu světovým Mistrem svého oboru, který byl navíc ze stejné "líhně", jako můj milovaný David Fjodorovič. Jsem přesvědčen, že i když byli každý úplně jiný, zanechali ve mně nesmazatelné stopy. Totéž ale platí i o mých dalších učitelích. Za ta dlouhá léta své umělecké činnosti jsem byl několikrát požádán, abych vedl podobné kurzy. Bylo to ale vždy v zahraničí a tak jsem několikrát působil v Kanadě, Německu, Japonsku a Turecku. Byla to velmi zajímavá zkušenost, jen mně vadilo, že si nemohu vybírat studenty podle schopností, ale musím se podvolit organizátorům a učit všechny ty, kteří si školné zaplatili. Bohužel jsem udělal tu zkušenost, že ti nejbohatší byli většinou nejméně talentovaní. V Kanadě navíc platil přísný zákaz dávat soukromé hodiny, byť bezplatně komukoliv, kdo si neuhradil školné. Sice jsem to chápal, ale vzhledem k mému štěstí, že jsem mohl být žákem Davida Oistracha, aniž bych zaplatil jednu jedinou korunu a on za to jednu jedinou dostal, byl jsem z toho při nejmenším rozpačitý a nijak jsem se tudíž do podobných akcí nehrnul. Až v roce 1996 jsem byl svým učitelem z dětství Bohumilem Kotmelem požádán, abych mu pomohl založit houslové kurzy v Kroměříži. Přesto, že se mně termín vzhledem k mojí rozsáhlé koncertní činnosti moc nehodil, svému učiteli jsem tenkrát vyhověl. Nicméně ona zkušenost mne mile překvapila. Po skončení této letní akce za mnou začali chodit studenti a žádali, zda by za mnou někdy nemohli přijet na konzultaci. Vzhledem k tomu, že sám zatím z časových důvodů nikde trvale naučím, přemýšlel jsem, co s tím udělat. A tak se shodou určitých náhod a okolností stalo to, že se dnes každým rokem v létě konají Houslové kurzy Václava Hudečka v Luhačovicích. Tenkrát v Kroměříži došlo ještě k jedné důležité události. Kurzů se zúčastnila celá řada velmi talentovaných dětí, které však měly převážně špatné nástroje, na kterých nemohli dostatečně ukázat, co všechno umí. A tehdy moje žena Eva dostala nápad. Nebylo by možné těm talentovaným dětem pomoci trochu více, než se dá stihnout za 12 dnů letních kurzů? A tak jsme vymýšleli, sháněli peníze, organizovali a dnes mohu s potěšením a vděčností všem těm, kteří prosby vyslyšeli a pomohli oznámit, že do roku 2003 se pět nejlepších studentů luhačovických kurzů nejen zúčastnilo mého tradičního vánočního turné, ale dostali každý z nich mistrovský nástroj postavený pro ně některým z předních českých Mistrů houslařů. Moje pomoc tím však nekončí a tak i nadále při každé možné příležitosti zvu "svoje" studenty na koncerty a do nahrávacího studia a to nejen doma, ale mám radost, že už i v zahraničí. V přihláškách na nové kurzy nic neslibuji, protože mnohdy až do posledního dne nevím, bude li možno cokoliv "nadstardatního" splnit. Jsem vždy šťasten, když se to podaří. Díky této mojí "nekoncertní" činnosti jsem poznal celou řadu skvělých lidí, kterým vděčím za pomoc jak finanční, tak váze jejich osobnosti, kterou moje kurzy podporují. Po každém ročníku si připadám o rok mladší a naplněn nadějí a optimismem, že seriózní kumšt má i v dnešní povrchní a "zlatémuteletiseklanící" době naději na přežití.